Raritní československá mince 5 Kčs 1952
Radek Havel, 25.05.2014
Ve sbírkách československých mincí se vzácně vyskytují mince 5 Kčs s letopočtem ražby 1951 nebo 1952. Jaký je původ této rarity?
Po skončení 2. světové války započaly přípravy na zavedení nové peněžní soustavy, ve které bylo pamatováno i na pětikorunovou minci, která měla být ražena z materiálu CuNi(80/20). Prioritu však měly drobné mince s nižšími nominálními hodnotami, a tak se ražba pětikorun stala až druhořadou záležitostí.
Na konci roku 1950 bylo rozhodnuto, že oběhové mince se budou razit vesměs z hliníku. Začátkem roku 1951 bylo navíc třeba začít řešit problém s opotřebovanými papírovými pětikorunami, a proto byly zahájeny přípravné práce na realizaci pětikorunové mince. Z úsporných důvodů měla mít tato mince stejnou podobu jako prvorepubliková 5 Kč od O. Gutfreunda. Tím odpadly náklady spojené s výběrovým řízením. Průměr byl stanoven na 23,5 mm. Jednalo se o shodný průměr, jako doposud obíhaná 2 Kčs mince. S dvoukorunovým nominálem se v nové soustavě hliníkových mincí již nepočítalo. Po stažení dvoukorun měla přijít do oběhu právě nově připravovaná pětikoruna.
Koncem ledna roku 1951 mincovna začala připravovat razicí nástroje pro pětikorunu a začátkem března předkládá první zkušební odražky z čistého hliníku. Odražky byly dne 9. března 1951 schváleny s tím, že pokyn k ražbě bude dán později.
Jenže v polovině března Státní úřad plánovací vydává opatření, které nařizuje šetřit barevnými kovy v průmyslu a pro mincovnictví to znamenalo začít používat náhradní materiály, které by nebyly tolik hospodářsky významnými.
Zvažovalo se několik variant, dokonce mincovna provedla zkušební ražby z PVC, ale nakonec bylo rozhodnuto, že mince se budou razit z leteckého šrotu – duralu.
Mincovna měla zpočátku drobné problémy se zpracováním tohoto materiálu, proto si první plechy pro vystříhávání kotoučků na zkušební mince, musela zakoupit. V polovině května byly ministerstvu financí předloženy materiálové (duralové) odražky 20 h a 50 h, které se vesměs líbily. Protože byly vzhledově stejné, jako uvažované hliníkové mince, nebylo zábran vydat pokyn k definitivnímu schválení duralu. Po zvládnutí technologie zpracování duralu přímo mincovnou, byly ministerstvu zaslány všechny uvažované duralové nominály (20 h, 50 h, 1 Kčs a 5 Kčs) a pět kusů 1 Kčs z čistého hliníku na porovnání. Všechny duralové odražky byly obratem schváleny a vydán příkaz k sériové ražbě počínaje 1. červencem 1951. Ražba pětikorun však byla odložena, protože ražba nižších nominálů měla vyšší důležitost. Z důvodu vytížení mincovny, která razila mince i pro jiné státy, se k ražbě pětikorunových mincí přistoupilo až koncem druhého čtvrtletí roku 1952. V roce 1952 měla mincovna vyrazit 40 mil. mincí. Do 24. srpna 1952 bylo Státní bance československé předáno 14 mil. kusů, do 23. listopadu 1952 bylo předáno 25 270 000 kusů a do 31. prosince 1952 bylo předáno 39 210 000 kusů pětikorunových mincí.
Na rok 1953 bylo naplánováno vyrazit dalších 50 mil. kusů. V lednu roku 1953 se stihlo vyrobit 715 000 kusů mincí (s takřka stoprocentní pravděpodobností ještě s razidly s letopočtem 1952) než přišel rozkaz od ministra financí Jaroslava Kabeše k zastavení ražby duralových pětikorun. Svůj krok odůvodnil skutečností, že duralu se začalo využívat i v jiných odvětvích a není jistota, že jej bude pro ražbu dostatek.
Z pohledu dnešního dne je více než jasné, že to byla pouze zástěrka, protože hlavním důvodem byly přípravy na měnovou reformu, zrealizovanou 1. června 1953, které byly v lednu již v plném proudu. Již 8. prosince 1952 se sešel ministr financí Jaroslav Kabeš s náměstkem předsedy vlády Jaromírem Dolanským a svým náměstkem ministerstva financí Bohumilem Suchardou, a rokovali spolu o základních podobách nových platidel pro měnovou reformu, která se plánovala již od poloviny roku 1952 a definitivně o ní bylo rozhodnuto 17. listopadu 1952, když se československá vláda obrátila na sovětskou stranu s žádosti o technickou pomoc. Posléze Bohumil Sucharda během pětadvaceti schůzek na sovětské půdě vyjednal podmínky kontraktu, které vyústily ve smlouvu, která byla zpětně podepsána dne 10. dubna 1953. Píši zpětně, neboť v tento den byla již drtivá většina platidel vyrobena. Nejprve se řešily podoby mincí a pak ještě způsob předání. Mezitím již byla výroba v plném proudu… Duralové pětikoruny měly být vydány dne 28. února 1952. Nikdy se však do oběhu nedostaly. Ležely v zásobách Státní banky československé až do 24. května 1954, kdy byl „celý“ objem (40 715 000 ks) roztaven v národním podniku Kovohutě v Hostivaři. (vyjma exemplářů, které se dostaly různými cestami ke sběratelům)
Chtěl bych dodat, že 5 Kčs 1951, jak z výše uvedeného plyne, byla vyražena jak z duralu tak i z čistého hliníku, což se běžně neuvádí. Bohužel pouhým okem rozdíl nejspíše nepoznáme a bez moderní technologie jen stěží budeme tvrdit, která mince je duralová a která hliníková. Dural, který byl použit na pětikoruny je slitiny AlCuMnMg(96/3/0,5/0,5).
Podrobnější informace, nejen o této minci, naleznete v knize RARITNÍ ČESKOSLOVENSKÉ OBĚŽNÉ MINCE. Distribuce AUREA Numismatika s.r.o, Korunní 73, 130 00 Praha 3, Ing. Roman Veselý tel. 604 273 741, e-mail: aukce@aurea.cz. Autor knihy: Ing. Radek Havel, e-mail: radkuv@seznam.cz.
Obr. 1: 5 Kčs 1951, zkušební materiálový odražek
Obr. 2: 5 Kčs 1952, nevydaná mince
Revidované 26.05.2014
